Recenze a srovnání nejlepších saxofonů 2026

Jak vybrat saxofon

Charlie Parker, John Coltrane či Stan Getz – všechna tato slavná jména si dnes neumíme představit bez „sága“ v ruce. Pokud chcete kráčet v jejich stopách, prvním krokem je výběr ideálního nástroje. Když totiž zvolíte špatně, trénink hry na saxofon se rychle může stát až demotivující.

Než se do světa saxofonů (anglicky saxophone) zahloubáte podrobněji, doporučujeme vám zamyslet se nad tím, jak pokročilý hráč jste. Jiný nástroj bude stačit začátečníkovi, jiný potřebuje pokročilý hráč. Zohledněte také to, zda pořizujete dětský saxofon či hudební nástroj pro dospělého.

Druhy saxofonu

Saxofon byl světu představen ve 40. letech 19. století. Název nese po svém stvořiteli – Adolphu Saxovi. Ten si nechal patentovat 2 rodiny saxofonů: pro symfonický orchestr (ladění v C a F) a pro vojenské dechové orchestry (ladění v B a Es). Dnes se takřka výhradně setkáte s nástroji z druhé jmenované skupiny.

Jednotlivé druhy saxofonů se liší velikostí, hmotností i znějícím tónovým rozsahem. Nejobvyklejšími typy jsou:

• 1)
  Soprán
• 2)
  Alt
• 3)
  Tenor
• 4)
  Baryton

Sopránsaxofon

Sopránový saxofon je laděný in B a v nízkých polohách svým zvukem nápadně připomíná klarinet. Ve vysokých se již odlišuje ostřejším zvukem. Sopránsaxofon své uplatnění najde zejména v sólo hře, okrajově také v dechových orchestrech. Pro začátečníky patří hra na sopránsaxofon k nejnáročnějším. Z toho důvodu bychom ho doporučili spíše pokročilým hráčům.

Altsaxofon

Nejčastěji používaný altový saxofon je laděný in Es. Má velmi široké využití, zahrajete na něj jazzové skladby, funk, blues i rock. Pro začátečníky je právě altsaxofon tou nejvhodnější volbou.

Tenorsaxofon

Tenorový saxofon je laděný in B. Jako sólový nástroj ho využijte v jazzu, rock & rollu i příbuzných žánrech. Na tenorsaxofon hrají spíše pokročilí hudebníci, dobrou zprávou ale je, že pro hráče na altsaxofon je přechod na tenor relativně přirozený. Pokud s tenorovým saxofonem chcete začít hned, počítejte s jeho většími rozměry i vyšší váhou.

Barytonsaxofon

Barytonový saxofon je laděný in Es. Těšit se můžete na hluboké tóny, tento typ má podobný tónový rozsah jako violoncello. Při sólové hře se využívá jen minimálně, zaslechnete ho zejména v dechových orchestrech či big bandu. Ze 4 typů se jedná o ten největší a nejtěžší. Přičtěte k tomu vysokou náročnost na dýchací svaly a bude vám nejspíš jasné, že tento typ není příliš vhodný pro začátečníky. Doporučujeme ho pokročilým hráčům, kteří svůj repertoár chtějí posunout o level výš.

Části saxofonu

Tzv. saxík či saxophone patří mezi jednoplátkové nástroje. Na rozdíl od klarinetu nemá trubici válcovitého tvaru, ale trubici kónickou. Ta je u většiny modelů zahnutá. Důležitou součástí je systém klapek: jejich počet se obvykle pohybuje mezi 21 a 23 klapkami.

Nechybí ani plátek připevněný na hubičku. Každý typ saxofonu přitom používá jinou velikost hubice i plátku. Plátky jsou různě tuhé, jejich tvrdost se pohybuje od 1 (měkké) do 5 (tvrdé). Neexistuje žádné obecné pravidlo, jaký plátek zvolit. Sami si musíte vyzkoušet, jaký stupeň tvrdosti je pro váš styl hry ten nejvhodnější.

Materiál

Zcela převládajícím materiálem používaným pro výrobu saxofonů je dnes mosaz. Setkat se můžete také s nástroji z plastu, bronzu či stříbra, na trhu jich je ale minimum. Hlavní materiál se následně ještě nalakuje či pokoví, nejtypičtěji stříbrem nebo zlatem. Tak se sníží riziko výskytu koroze a zároveň se vylepší zvukové vlastnosti hudebního nástroje.

Co se plátků týče, většina hráčů má v oblibě ty tradiční vyráběné z rákosu. Zvolit můžete i syntetickou variantu. V takovém případě získáte delší životnost, také ale jiné zvukové vlastnosti.

Hubičky se vyrábí z řady materiálů, nejčastěji z ebonitu, plastu nebo kovu. Méně běžnými variantami jsou ty ze skla, dřeva či kosti. Jakou zvolit? Názory odborníků se různí. Někteří v materiálech nevidí rozdíl a tvrdí, že na tón má vliv tvar hubičky, případně fyzické proporce hudebníka. Další nesouhlasí a doporučují vyhnout se plastu. Nejlepší je tak vycházet z vlastní zkušenosti. Jako začátečník se vydejte ověřenou cestou v podobě ebonitové či kovové hubičky.

Údržba

Čištění saxofonu je relativně jednoduchý a časově nenáročný proces. Pravidelnou údržbou přitom dokážete předcházet nákladným opravám. Nejsnazší je údržba se sadou na čištění saxofonu. S pomocí takové sady se snadno postaráte o vyčištění vnitřku těla saxofonu, klapek i hubičky. Na závěr už jen zkontrolujte utažení šroubků a saxofon naleštěte.

Jak často se údržbě saxofonu věnovat? Pokud trénujete pravidelně, důkladné vyčištění může být vhodné provést již po 6 měsících. V ostatních případech stačí 1krát za rok.

Příslušenství

Hru na saxofon vám ještě ulehčí dodatečné příslušenství. S tím správným náčiním se vám se ságem bude lépe manipulovat, snáze ho také udržíte ve stále optimální kondici.

Kdy začít hrát na saxofon

Zajímá vás, kdy a jak začít hrát na saxofon? Obecně rozšířený je názor, že pokud nezačnete s hudbou v co nejmladším věku, není velká šance, že se stanete výborným hráčem. Pokud se hře na saxofon chcete věnovat profesionálně, vždy je samozřejmě lepší s učením začít v mladším věku. Nikdy ale není úplně pozdě. Nejdůležitější je zápal pro věc.

Začít v dětském věku je skvělé proto, že děti se obvykle rychleji učí. Také se snáze vyrovnají s chybami, které dělají. Důležité ale je, aby dítě bylo schopné nástroj unést. I proto se jako optimální uvádí věk od 7 let. Mnoho profesionálních učitelů však udává, že pro začátek je ideální až věk okolo 12 let. Teenageři se totiž stále skvěle učí, zároveň se dokáží lépe koncentrovat.

Začít ale můžete i v dospělosti. Oproti menším dětem nebudete mít problém saxofon unést. Učení bude o to snazší, pokud umíte hrát na klarinet. Žádnou výjimkou nejsou hudebníci, kteří se hře na saxofon začínají věnovat až na prahu dospělosti, mnohdy právě po přechodu z klarinetu.

Kde se naučit hrát na saxofon

Základní dovednosti můžete získat sledováním videí a tréninkem v domácím prostředí. Nejlepší je ale samostudium kombinovat s lekcemi v hudební škole, případně se soukromou výukou. Na ZUŠ nabízejí lekce pro děti, mnohé hudební školy pak vedou skupiny dětí i dospělých.